Lesbos a zábava, 2. část

V tavernách a ouzeriích (obyčejné hostince, kde podávají pár lehčích pokrmů – tzv. mezedes) to naštěstí vypadá jinak. V ouzeriích hraje jídlo jen podřadnou roli. Servíruje se jen ze zvyku, že k alkoholu musí člověk aspoň něco malého zakousnout.

Taverny na řeckém ostrově Lesbos naopak nabízejí velmi chutné pokrmy. Labužníky nadchne třeba ulice podél přístavu ve městě Mithymna (Molyvos), kde se v klasicistních panských domech zabydlela řada výborných restaurací. Čím je pozdější hodina, tím v nich panuje veselejší nálada.

Za přístavem se pak usídlily nejen kulinářské svatostánky, ale i bary a diskotéky. Milovníci kultury mohou před večeří nebo i po ní navštívit místní hrad. Když při západu slunce vystoupíte na bergfrít (věž), naskytne se vám jedinečný pohled na malebné kulisy historického města.

Jídlo a pití

Ostrov Lesbos leží v Egejském moři, v jehož vodách žije plno ryb. Nikoho asi nepřekvapí, že k hlavním místním specialitám na talíři tak patří čerstvé ryby a plody moře. Oblíbeným a velice chutným jídlem jsou plněné kalamáry – samozřejmě čerstvě ulovené.

Kromě fety, která se vyrábí v celém Řecku, pochází ze třetího největšího řeckého ostrova ještě dva lahodné sýry. Pikantní Ladotyri získává svou typickou chuť nejméně po třech měsících zrání a potom se naloží do olivového oleje.

Kasseri je sýrová specialita jemné chuti, která svou chutí a konzistencí připomíná zase máslo. Po nejméně šesti měsících zrání se sýr z kozího a ovčího mléka zbarví dozlatova. Z obalovaného krémového kasseri se připravuje oblíbený smažený pokrm saganaki.

Milovníky sladkostí určitě nadchne množství slaďounkých lahůdek, např. kořeněný tymiánový med chutná nejlépe na čerstvém chlebu. Stejně dobrá je glyka kutaliou – druh zavařeniny vyrobené z kaštanů. Křupavé medové sušenky se sezamem a mandlemi chutnají nejlépe samotné, případně se šálkem silně oslazené kávy.

Pokud vám sladké moc nechutná, objednejte si kávu sketo, což znamená bez cukru. Pokud si objednáte kávu mokka, dopustíte se malého prohřešku. Mokka je totiž turecký způsob přípravy, tudíž se na vás budou dívat skrz prsty.

Nedá se přesně doložit, kdy se na ostrově začalo pálit ouzo. Jisté je pouze to, že za domov této chutné anýzové pálenky je považována vesnička Plomari. Ouzo je velmi dobré na trávení a nejlépe chutná na náměstíčkách "plataia" uprostřed kterékoliv vesnice.