Každou středu se v řeckém městečku Litochoro koná známý trh zemědělců, kteří přicházejí také z širokého okolí. Můžete zde nakoupit čerstvou zeleninu, ovoce, ryby, ořechy a luštěniny. Ale prodávají se zde také látky a věci potřebné ke každodennímu životu, a také známé padělky oděvů a obuvi.

Pokud půjdete trochu stranou mimo hlavní silnici, můžete narazit také na jeden ze supermarketů, které prodávají vše potřebné. Zde se můžete také zásobit jídlem za nízké ceny.

I co se týče stravování se letovisko Leptokaria muselo přizpůsobit potřebám turistů. Sice se zde nenacházejí žádné známé fastfoodové řetězce, ale v blízkosti pláže si můžete koupit pizzu nebo gyros, rychlé občerstvení a osvěžující nápoje. Na pěší zóně můžete příjemně posedět v některé z restaurací, není zde tak hlučno jako na pláži a vychutnáte si tady tu pravou řeckou kuchyni.

Leptokaria je přímořské město na Olympské riviéře, ležící na "nekonečné" pláži o délce asi 70 kilometrů, u Egejského moře. Prázdniny zde tráví nejen mnoho Řeků, ale také turisté z celé Evropy.
Letovisko je také ideálním výchozím bodem při objevování této oblasti, abyste mohli více poznat řeckou kulturu a historii.

Thessaloniki byla sestrou krále Alexandra Velikého a byla provdaná za muže jménem Kassandros, který město Soluň v roce 315 př.n.l. založil. Ještě dříve tady stávala malá osada Therme. Když sem přišli ve 2. století př.n.l. Římané, ocenili významnou polohu města a rozšířili ho na důležité, vojenské, kulturní a ekonomické centrum.

Přístav v městě Patras je vstupní branou Řecka ke zbytku států Evropské unie. Z Benátek, Ancony, Brindisi a Bari přijíždí denně několik trajektů do tohoto přístavu. Zvlášť patrný je vyšší počet "baťůžkářů" ve srovnání s "normálními" turisty. Lodě jsou jen vzácně plné nebo přeplněné, takže byste neměli mít žádné problémy se zakoupením lístku ani těsně před odjezdem z Benátek, nebo Brindisi. Cesta do Brindisi trvá 12 hodin, do Bari 15 hodin, do Ancony asi 20 a do Benátek zhruba 30 hodin.

Soluň, nazývaná také Thessaloniki, je považována za druhé hlavní město Řecka, a to nejen proto, že je druhým největším městem v zemi po Athénách, ale také proto, že je hlavním městem severního Řecka.

Ve městě Soluň žilo v roce 1913 necelých 160 tisíc obyvatel a jejich počet se během necelých 100 let rozrostl až na 400 tisíc obyvatel. Od poloviny devadesátých let 20. století se metropolitní oblast kolem Soluně rychle rozrůstá, obce a osídlení, které dříve měly venkovský charakter, se stávají ve stále větší míře jeho předměstím.