Až do poloviny 5. století pocházelo mnoho olympijských vítězů právě z Eginy a básníci, jako např. Pindaros, psali oslavné písně na jejich vítězství, které tak dál šířily slávu ostrova. To je i důvodem, že hodně hrdinů řeckých legend pocházelo právě z tohoto ostrova.

Na začátku 5. století se Egina ocitla ve vojenském konfliktu se sousedními Athénami, který byl dočasně přerušen perskými válkami, v nichž sehrál ostrov významnou roli. Ostrov byl roku 456 ovládnut Athénami a musel zaplatit vysoký tribut (válečnou daň). Tak vlastně skončil jeho rozkvět.

Se začátkem peloponéské války byla většina obyvatel vyhnána a nahrazena athénskými kolonisty. Původní obyvatelé se pak na ostrov vrátili až po skončení války, ovšem ten již nikdy nezískal zpět svou starou slávu, i když se stal opakovaně cílem návštěv římských císařů.

Nejznámější pamětihodností ostrova je nepochybně Afájský chrám z období pozdní archaické epochy, který se nachází na jednom kopci, asi 13 km východně od hlavního města.

Tamní figury na ozdobných štítech, v klasické archeologii známé jako aiginety, byly prodány v roce 1812 bavorskému korunnímu princi Ludvíkovi, a od té doby jsou umístěny v mnichovské Glyptotéce.

Pozůstatky antického světa objevíte i v samotném hlavním městě. Můžete si zde prohlédnout prehistorické sídliště s mohutnými okrouhlými sloupy, s archaicko-klasickou svatyní se sloupovím chrámu boha Apollóna, pohřebiště na jednom z kopců z 6. století př.n.l.

Na vrcholku kopce Óros jsou ještě pozůstatky města z dob mykénské civilizace a Diova svatyně z 5. století př.n.l. Uvnitř archeologického naleziště Kolona je také muzeum, kde jsou k vidění především tamější prehistorické nálezy.

Ve vnitrozemí ostrova, u silnice z Eginy do Agia Mariny, stojí nový kostel s kupolí - Agios Nektarios. Byl zasvěcen nejmladšímu pravoslavnému svatému - Nektariovi z Pentapolisu. Hned za kostelem se tyčí k nebi klášter, kde v jedné z cel Nektarios žil až do své smrti.

Asi 500 metrů od kostela narazíte na dnes opuštěné městečko Paleochora. To bylo v období středověku hlavním městem Eginy, a představovalo jakousi ochrannou hráz proti častým útokům pirátům ve vnitrozemí.

V roce 1800 bylo městečko opuštěno. Zatímco domy se již rozpadly, dochovalo se tu 32 kostelů, především ze 13. a ze 14. století.

Dnes je ostrov zemědělsky zaměřen na pěstování pistácií, 3 - 5% světové sklizně pochází právě z Eginy. Kromě toho zde hraje stále významnější úlohu cestovní ruch, hlavním turistickým místem je zde Agia Marina se svým přístavem.